Církevní restituce: stát se má omluvit za Gottwalda, ale na za T. G. Masaryka a Josefa II

Církevní restituce jsou evergreenem české politiky již od roku 1990, kdy stát vrátil Katolické církvi sakrální stavby, fary a přilehlé pozemky. Zemědělská půda, lesy a hospodářský majetek jsou součástí politických sporů ještě v roce 2011. Je čas i tento problém vyřešit a to nejméně ze dvou důvodů:

1. řada obcí nemůže použít pro svůj rozvoj státní půdu blokovanou pro případné církevní restituce
2. je čas zavřít Pandořinu skříňku restitucí

To jsou důvody praktické proč ukončit církevní restituce. Může vzniknout otázka, proč je vůbec dělat? Odpověď je jednoduchá: komunistický režim se zachoval vůči velmi ohavně. Koncentrační kláštery, kněží v kriminále anebo alespoň dlouho na vojně u Černých baronů, konfiskace majetku to jsou odsouzení hodné věci. Křivdy, které provedl komunistický režim po 25. únoru 1948 vůči církvím, by měly být zmírněny.

A zde je první velký problém vládního návrhu církevních restitucí. Nečasova vláda by chtěla Katolické církvi kompenzovat i majetky o které přišla díky pozemkové reformě T. G. Masaryka a Antonína Švehly z roku 1919. Navržený zákon toto restituční období významně zpochybňuje a prolamuje tak restituční lhůty před 25. únor 1948 protože předmětem navracení a náhrad je i majetek, který přešel na stát na základě Masarykovi pozemkové reformy a její revize z roku 1947. Zákon přiznává církvi náhradu za 72000 ha zemědělské půdy a 181000 ha lesní půdy, přitom podle historických pramenů církev přihlásila do pozemkové reformy v roce 1919 cca 58000 ha zemědělské půdy a 178000 ha půdy lesní.

Navíc se zdá, že v některých případech chce nahradit Katolické církvi i křivdy způsobené činností velkého rakouského císaře a reformátora Josefa II. Katolická církev chce do svého vlastnictví majetek, který před 25. únorem 1948 plně nevlastnila. Díky Josefovy II měla Katolická církev omezené vlastnictví – mohla jeho plody používat pro náboženskou, sociální a školní činnost, nesměla však tento majetek bez souhlasu státu prodávat a zatěžovat závazky.

Jinými slovy Nečasova vláda chce, aby Katolické církvi byly kompenzovány nejen křivdy způsobené Klementem Gottvaldem, ale i „křivdy“ způsobené TGM a Josefem II. Kompenzovat křivdy spáchané komunistickým diktátorem je legitimní, kompenzovat „křivdy“ spáchané prvním demokratickým presidentem Československa a dobrým katolíkem, Habsburgem a rakouským císařem NIKOLIV.

Navrhovaný zákon absolutně vybočuje z filozofie restituční legislativy přijaté po roce 1989. Její základní premisou bylo částečná náprava křivd a jejich odškodnění za období od 25.2.1948 do 17.11.1989. Zákon vnáší do českého právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí církví a náboženských společností v porovnání s restitucí fyzických osob. Fyzickým osobám byly navráceny pouze některé majetky a poskytnuto částečné odškodnění na základě konkrétně prokázaných skutečností – církvím a náboženským společnostem je majetek navracen na základě rozhodnutí komise. Zatímco fyzickým osobám byl a je dodnes restituční nárok a nárok na odškodnění stanoven podle konkrétního oceňovacího předpisu z roku 1990 ( 316/1990 Sb.), kdy se za výchozí stav bere skutečnost ke dni odnětí majetku – církvím a náboženským společnostem se majetek i nárok na náhradu počítá podle současných tržních cen. Při stanovení hodnoty majetku církví byly účelově použity ceny zemědělské půdy a lesů, které neodpovídají ani současné tržní realitě. Metr čtvereční zemědělské půdy je oceněn 44,48 Kč, zatímco reálná průměrná cena zemědělské půdy se pohybuje reálně od 6 Kč do 13 Kč. Lesní pozemky byly oceněny cenou 27,74 Kč, zatímco podle studie VÚZE je průměrná cena pohybuje 11,26 Kč. Nadhodnocení nároku pak činí okolo 53 mld. korun. V případě použití stejného oceňovacího předpisu jako u fyzických osob by bylo snížení nároků církví a náboženských společností ještě vyšší.

Zvláštní pozornost si zasluhuje fakt, že návrh zákona ruší dekrety prezidenta republiky dr. Beneše podle kterého byl zabaven majetek zrádců a kolaborantů po druhé světové válce, když umožňuje restituci majetku Řádu německých rytířů (dnes Řád bratří domu Panny Marie Jeruzalémské). Jedná se o rozsáhlý majetek na severní Moravě, který zahrnuje cca 28000 ha lesa, 6000 ha zemědělské půdy a hrady Sovinec a Bouzov. Mimochodem tento řád se domáhá této restituce soudně a neúspěšně již od roku 1996. V tomto případě by se moc výkonná neměla vměšovat do kompetencí moci soudní. Řádu německých rytířů nebyl do 25. února 1948 umožněn přezkum rozhodnutí, na jehož základě přišel o své majetky. Je třeba nechat soudní systém, aby tento přezkum, alespoň dodatečně provedl. Český stát by však v neměl sám aktivně zpochybňovat dekrety presidenta republiky.

Závěry:

1. Církevní restituce je třeba dokončit, avšak spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici 25. února 1948 a nezpochybní dekrety prezidenta Beneše.
   
2. Optimálním řešením je převod církevního majetku respektive finančních kompenzací do Církevního fondu. O který by se starala správní rada složená ze zástupců českých církví a státu. Výnosy fondu by byly používány na náboženské, školní a sociální funkce českých církví. Majetek fondu by mohl být prodáván či zatěžován závazky pouze se souhlasem státu a na rozběh tohoto fondu by měl stát vložit hotovost ve výši 1 mld. Kč.
   

Autor: Jan Mládek

4.11.2011